Články

Think-tank European Council on Foreign Relations (ECFR) přišel s čerstvou analýzou, věnovanou nadcházejícím eurovolbám. Analýza se nazývá „What Europeans really want: Five Myths Debunked“ (Co Evropané opravdu chtějí: Pět odhalených mýtů) a obsahuje mnoho zajímavých čísel ze čtrnácti zemí EU včetně ČR. Jde vlastně také o užitečný srovnávací pohled na Česko.

1. května 2004 začala nová etapa českých dějin: naplnilo se heslo „zpátky do Evropy“. Patnáctiny sice nejsou žádné velké jubileum, ale příležitostí k ohlédnutí určitě ano, zejména když řada lidí české členství v EU stále zpochybňuje. Patnáct let píše Česká republika svůj příběh v EU, a je to příběh o úspěchu, i když, samozřejmě, zatím ne všechno je tak dokonalé, jak by mohlo být.

Evropský parlament na svém úplně posledním hlasování v tomto složení přijal usnesení „o Číně, zejména o situaci náboženských a etnických menšin“. Je to stručné, ale smutné čtení, nicméně jako doprovodná informace k již páté cestě českého prezidenta do jím tak obdivované Číny stojí za pozornost.

Poslední plenární zasedání Evropského parlamentu nebylo jen o českém premiérovi či o dvojí kvalitě potravin, jak by se mohlo zdát z českých médií. Evropský parlament také, a to možná především, schválil návrh Komise na zřízení takzvaného Evropského obranného fondu. Stalo se tak zejména zásluhou frakce Evropské lidové strany a převážně levicovým a nacionalistickým oponentům navzdory.

Brexit means brexit, brexit znamená brexit, oznámila premiérka Mayová po referendu před téměř třemi lety. K upřesnění této definice kruhem jsme se nic dalšího nedozvěděli, jen to, že jeho příčinou je britské politikaření a že zahrnuje propad libry, drastické rozdělení britské společnosti a britského parlamentu a tisíce člověkohodin práce s nejistým výsledkem.

Europoslanci na plenárním zasedání 4. dubna 2019 schválili silniční balíček známý jako mobility package, který popisuje jasná pravidla týkající se odměn řidičů a doby odpočinku, udává třídenní limit pro kabotáž a zajistí méně silniční kontrol a zvýší jejich kvalitu. Plénum podpořilo návrhy, které zlepší podmínky také českým řidičům kamionů.

Chcete, aby…

Jednadvacáté století je stoletím digitálním. Pro dobře fungující digitální vnitřní trh služeb potřebuje Evropa novou autorskoprávní směrnici. Nelze trvat na systémech minulosti. Pro kvalifikované posouzení změn je ale potřeba seznámit se s aktuální podobou návrhu, neohánět se zněním z roku 2016, jak to dělají některé populistické strany a hnutí.

Předseda britského parlamentu prohlásil, že nemusí připustit další hlasování o brexitové dohodě. Tragikomické politické představení v Británii vykazuje smysl pro drama, který by musel uspokojit i renesančního klasika Williama Shakespeara. Jen těch dějství už je nějak moc.

Výbor Evropského parlamentu pro dopravu dnes schválil návrh směrnice, podle které by v Evropské unii skončila praxe střídání času a to již od roku 2021. Členské státy by pak měly rozhodnout, zda se přikloní k zimnímu nebo letnímu času. Snaha skončit se střídáním času je iniciativou skupiny 70 europoslanců, v jejímž čele stojí od samého počátku Pavel Svoboda (KDU-ČSL), který předsedá právnímu výboru EP.

Nedávno Evropská komise vetovala spojení německého (Siemens) a francouzského výrobce (Alstom) železničních vagonů. Jako potrefené husy se ozvali Francouzi (ministr Bruno Le Maire) a hned po nich Němci (Peter Altmaier). Přišli s nápadem omezit kompetence Komise v oblasti fúzi tak, že její rozhodnutí by napříště měla podléhat spolurozhodování dotyčných členských států.

Předevčírem mi řekl taxikář, že stejně zná nejvýše pět jmen českých europoslanců. Chápu, řekl jsem mu, evropská politika se zdá odtažitá. Ale ze čtrnáctkrát většího počtu českých poslanců a senátorů dáte dohromady padesát jmen? To ani náhodou, odvětil.

Z úst euroskeptiků je často slyšet, že EU je nedemokratická, že Evropská komise je nikým nevolená elita atd. Jak je to doopravdy?

Odmítnutí dohody o vystoupení ukazuje, že demokracie bez vůle k nalezení kompromisu se otřásá v základech. Politikaření – upřednostňování partikulárních stranických zájmů učinilo z hledání britského národního zájmu Popelku současné britské politiky.

Dost často člověk naráží na slova jako evropanství, proevropský, protievropský, euroskeptický apod., často se směřuje Evropa a EU. Evropanství je dokonce oficiálním kvalifikačním požadavkem na člena Evropské komise, jednoho z orgánů EU. Je tedy na místě ptát se, co to znamená.

Čím byl objev penicilínu pro medicínu, tím je nadnárodní metoda spolupráce pro vztahy mezi státy, pro zachování míru v Evropě a pro její prosazování v globalizovaném světě. Přesto je ostřelována ze všech stran, a to často z protichůdných důvodů. Můj článek pro portál Forum24.

U mnohých to vypadá, že na Štědrý večer očekávají kontrolu z hygieny a ne Ježíška. Mnozí do poslední chvíle shánějí dárky. Jsou tohle ty pravé Vánoce?

Článek vyšel v tištěných Lidových novinách. „Čísla o pronásledování křesťanů ve světě hovoří jasně. I podle nejzdrženlivější nevládní organizace Open Doors je ve světě pronásledováno cca 215 milionů křesťanů.“

Evropská unie prý trestá Británii za brexit. EU by měla Británii ustoupit, abychom je neztratili. Výroky tohoto typu mi připadají masochistické a navíc ukazují, jak málo se někteří z nás s EU identifikují.

11. listopadu 2018 Evropa oslavila sto let od konce 1. světové války pod Vítězným obloukem v Paříži. Přítomnost vrcholných reprezentantů států, prezidentů a premiérů, a jejich projevy měly jasnou společnou zprávu: i když se nám to nezdá, mír není samozřejmostí.

Již v příštím roce by se měl letní a zimní čas vystřídat naposled. Alespoň tak to navrhla Evropská komise, poté co se rekordní počet Evropanů vyjádřil v největší online veřejné konzultaci vůbec. Je konec střídání času v roce 2019 realistický? A co nás předtím čeká?

K narozeninám, zejména těm jubilejním, se sluší přát. Já si dovolím popřát Česku, tedy nám všem, abychom si uvědomovali hned několik věcí.

Nedávno jsem hlasoval v EP proti zprávě EP o Maďarsku (zpráva Sargentini), a to proti postoji své frakce Evropské lidové strany (jakkoliv Orbán a jeho Fidesz jsou členy právě ELS). Měl bych proto být potěšen usnesením české poslanecké sněmovny z 2. 10. 2018, které vyjadřuje nesouhlas s onou zprávou EP, které převážně podpořili i poslanci mé KDU-ČSL a které tedy potvrzuje správnost mého hlasování.

Žádná iniciativa se v Evropském parlamentu neprosazuje jednoduše. 751 poslanců představuje 751 názorů a nápadů, kterých chce každý z nich dosáhnout. Naši iniciativu za zrušení střídání času trvalo prosadit téměř celý mandát.

V Maďarsku se dějí věci, s nimiž demokrat, slušný člověk a právník má velký problém, korupcí a nepotismem počínaje. Premiér Orbán mi navíc rozhodování svým nacionalistickým projevem v plénu Evropského parlamentu rozhodně neusnadnil. Zpráva Sargentini nicméně nebyla jen tak nějaká zpráva, ale šlo o vůbec první aktivaci článku 7 SEU Evropským parlamentem.

Proč došlo k invazi „spojeneckých“ vojsk? Bylo to opravdu proto, aby nemohla zpívat Marta Kubišová nebo kvůli oživení skautů a pod.? Byl pokus o socialismus „s lidskou tváří“ vhodnou příležitostí zacelit československou díru na mapě sovětské vojenské přítomnosti ve střední Evropě?

Závěry červnové Evropské rady uvádějí, že počet nelegálních překročení vnější hranice EU se snížil o 95 procent v porovnání s vrcholem migrační krize v říjnu 2015. Přesto byla migrační krize hlavním tématem této poslední Evropské rady, přesto téma migrace stále zásadním způsobem určuje agendu politických představitelů nejen v Česku, ale i v Německu, Rakousku nebo Itálii.

V reakci na mé nedávné upozornění na veřejnou konzultaci Evropské komise ke střídání letního a zimního času mi jeden člověk napsal, že je to poprvé, co se někdo zajímá o jeho názor. Naštěstí to není pravda, alespoň pokud jde o Evropskou unii. O veřejných konzultacích Evropské komise se jenom prostě neví.

Reformní pravidla pro přeshraniční nákladní dopravu neprošly hlasováním pléna Evropského parlamentu. Poslanci navrhovanou reformu poslali zpátky do výboru pro dopravu, kde se budeme snažit dále bojovat za co nejlepší podmínky pro naše dopravce. Navrhovaný balíček řešil především pravidla pro vysílání řidičů do zahraničí, kabotáž a lepší sociální ochranu řidičů kamionů v rámci EU.

V minulých dnech vzbudila na sociálních sítích emoce zpráva, že občané z jiných zemí EU mohou u nás volit v obecních volbách. Přečetl jsem si slova o diskriminaci tuzemců či podiv, jak je něco takového bez schválení českého parlamentu možné. Smutné to je nejen jako ukázka neznalosti unijní spolupráce, ale i ignorování dalších užitečných práv, která má každý z nás.

Ve stínu diskusí o tom, zda vznikne vláda a kdo ji podpoří, nebo má-li prezident republiky veřejně pálit červené trenky, mohla zapadnout informace o tom, že premiér Babiš zažaloval Slovenskou republiku kvůli rozhodnutí ústavního soudu Slovenska, kterým byla definitivně potvrzena Babišova spolupráce se StB.

Obchodní válka mezi nejbližšími geopolitickými spojenci, to je paradox sám o sobě. Zatímco v bezpečnostní oblasti mají vzájemné vztahy spíše tendenci posilovat, mezinárodní obchod jako by s tím vůbec nesouvisel. I když jsme teprve na začátku této nové kapitoly, jistá poučení se nabízejí již nyní.

Zatímco pranýřujeme Polsko a Maďarsko kvůli prohřeškům vůči zásadě právního státu, a to z dobrých důvodů, před očima nám roste další případ, který zatím pranýřován není, a naopak zůstává poněkud upozaděn: některé členské státy se snaží odstranit protiruské sankce. Jde tu o dvojí metr?

V současnosti probíhají dvě veřejné celoevropské debaty o budoucnosti Evropy, organizované Evropskou komisí. Jedna formou on-line dotazníku, druhá formou veřejných debat ve 160 evropských městech.

Musel jsem reagovat na článek europoslance Jana Zahradila v HN. Jeho polemika, zda Česko patří do tvrdého jádra EU, je ukázkou provinčního ideologického myšlení, které si naše země nemůže dovolit, pokud chce být úspěšným státem uprostřed Evropy.

Bez peněz to nejde. A do rozpočtu EU může mluvit i Česko. Můj komentář k novému rozpočtu EU na info.cz.

V souvislosti se středeční návštěvou slovenského premiéra Pellegriniho u českého premiéra v demisi Babiše bych se chtěl pozastavit nad některými výroky obou premiérů, které se týkají nadnárodní metody fungování EU.

I u nás doma bychom si měli uvědomit, že slova „my jsme EU“ mají reálný obsah vycházející právě ze solidarity. Ale solidarita není jednosměrná ulice, není dlouhodobě pro ty, kdo z ní chtějí jen těžit.

Vyhoštěním diplomatů to po vraždě agenta Skripala asi - na rozdíl od minulosti - neskončí. Možná, že bude Británie pokračovat a odebere víza těm téměř sedmi stovkám Rusů žijících v Británii, kteří nečistě zbohatli na Putinovi.

Vyšli jsme do ulic, abychom vyjádřili nesouhlas s některými politiky, kteří se ale dostali k moci demokraticky. Výzkumy veřejného mínění potvrzují, že jejich podpora je stabilní. Můžeme si stokrát říkat, že u nás neplatí, že hlas lidu je hlas boží.

V den nešťastného výročí komunistického puče 25. února 1948 je bohužel třeba konstatovat, že dědictví totality jsme se nezbavili. Bilance současného stavu naší země je navíc dost smutná. KSČM, právní nástupkyně KSČ, se nikdy neomluvila za zvěrstva a zločiny, které organizovala. Jeden příklad za všechny: 25. únor je také dnem smrti P. Josefa Toufara, mučedníka komunistické totality.

Po odchodu Velké Británie z EU dojde k uvolnění 73 míst v Evropském parlamentu z celkového počtu 751 (to je maximální počet předpokládaný zakládacími smlouvami). Část z uvolněných míst by mohla být použita na "vyspravení" tzv. sestupné přiměřenosti (viz níže), část by zůstala neobsazena a asi 20 míst by mohlo posloužit na tzv. nadnárodní kandidátky. Tedy ty, podle nichž by se volilo v celé EU vedle kandidátek národních.

Teď, když víme, že propagátoři referenda o czexitu nemají ani ty nejzákladnější znalosti o EU, je třeba odmítnout nejen czexit, nejen referendum o něm, ale i ukončit debatu o samotném referendu. Pokud jde o czexit, byly předloženy jasné argumenty o tom, že výstup ČR z EU by citelně postihl každého jednotlivého občana ekonomicky a jen hlupáci tvrdí opak.

Demokratický proces nám dal staronového prezidenta. Můj kandidát to sice nebyl, ale byl zvolen jasně a demokraticky, i když o nástroje, které při tom použil, bych si neopřel ani štětku od záchodu. Poděkování je na místě pánům Drahošovi, Fischerovi, Hilšerovi a Horáčkovi.

Prezident Zeman v debatě na Primě potvrdil svoji pověst barona Prášila. Naprosto suverénně vykládal věci, o kterých musí vědět, že jsou nepravdivé

I ve druhém kole je zapotřebí jít k volbám a dát hlas tomu, kdo chce změnit politické klima, spojit opět naši společnost a vrátit naší zemi hrdost a úctu. Všichni za jednoho, Jiří Drahoš na Hrad.

Pro všechny, kdo si nepřejí současného prezidenta na Hradě, skončilo první kolo lépe, než doufali. Obezřetnost a angažovanost po nejbližších deset dnů je ale urgentní.

Čmelák podle všech fyzikálních zákonů nemůže létat a přesto létá. Podle všech odhadů vyhraje prezidentské volby současný prezident, a přesto… Pro mnohé je sněním, že by to tak nemuselo dopadnout. O tom ale tato úvaha není, to bych do jejího titulku nenapsal „mezi odpovědností a sněním“.

Zpráva nezávislého unijního orgánu pro boj proti podvodům proto rozpočtu EU OLAF (resp. ty tři odstavce z 48 stránek textu a 1000 stran příloh odtajněné MF ČR) doporučuje vyjmout celý projekt Čapí hnízdo z unijního financování. Přeložme si to do češtiny.

Na počátku roku, kdy náš současný, tak trochu nechtěný stát – Česká republika – slaví dvacet pět let (nar. 1.1.1993) a její chtěná předchůdkyně rovných sto let, bychom si jako u každých narozenin měli položit otázku, jaký dárek jí k tomuto dvojitému jubileu chceme dát. Můj návrh zní: znovu naplnit slovo republika obsahem.

Dnes je tomu již deset let, co se Česká republika stala součástí Schengenského prostoru. Před deseti lety byli zástupci České republiky, ale i představitelé Evropské unie, motivováni dokončit všechny přípravné práce tak, aby členství v Schengenu bylo možné vnímat jako jakýsi vánoční dárek pro občany.

Nedávné výroky prezidenta republiky Miloše Zemana k řešení protiprávní anexe Krymu Ruskem, pronesené v Radě Evropy 10.10.2017 (např. zde) byly dostatečně komentovány z hlediska zahraničně-politického (např. zde) i z hlediska ústavních pravomocí prezidenta (např. zde).

Evropský parlament nedávno přijal rezoluci, kterou vyzývá členské státy EU, aby ratifikovaly tzv. Istanbulskou úmluvu, směřující proti domácímu násilí, zejména násilí na ženách.

Prezident reagoval na rozsudek Soudního dvora EU („SDEU“) ze 6. září 2017, který zamítl žalobu Slovenska a Maďarska proti migračním kvótám.

Aktualizaci českého přísloví vyvolal obchodní řetězec Lidl, když vymazal na reklamních fotografiích křížky z řeckých kostelů. Tato relativní drobnost způsobila mezi lidmi po právu velkou negativní odezvu a má to řadu aspektů kulturních, náboženských i obchodních.

Volby se nezadržitelně blíží. Průzkumy patrně sociálním demokratům ukázaly, že trochu politicky zhnědnout neuškodí, takže premiér prohlásí, že v Česku už žádné další muslimy nechceme.

Premiér Fico hodlá prosazovat účast Slovenska v takzvaném jádru Evropské unie a spolupráci Bratislavy s Berlínem a Paříží, které zároveň označil za tandem určující tempo dalšího vývoje EU.

Jako právníka mě znepokojuje, co se v Polsku děje s justicí. Jako demokrata mě mrazí při pohledu na polská i maďarská opatření v mediální oblasti a doufám, že Orbánova legislativa vůči spolkům se zahraničními příjmy, která jako by Kremlu z pera vypadla, má snad právě protikremelské směřování. Jako křesťanovi se mi nezdá zejména polský způsob prosazování křesťanských hodnot.

Tak to si papež dovolil dost: vyzval k federalizaci Evropy. V rozhovoru pro La Repubblica dne 8. 7. 2017 (zde) pravil: „Evropa se buď stane federálním společenstvím, nebo přestane hrát ve světě roli.“

Nedávno vydaly Evropské hodnoty tzv. „Doporučení týdne: Junckerova Komise by měla přestat vynucovat nefunkční migrační kvóty“.

Evropská komise se rozhodla zahájit řízení pro porušení Smluv (tj. povinnosti vycházející z práva EU) proti Polsku, Maďarsku a Česku.

Kdo očekával kárání České republiky za kvalitu mediální scény na pozadí aféry Babišgate ze strany Evropského parlamentu, nedočkal se.

Pohled na globalizovaný svět roku 2017 nám z pohledu Evropy přináší volbu: buď společný vliv a svobodu, anebo národní autoritářskou bezvýznamnost. Proto je třeba bezodkladně zahájit velký projekt společné evropské obrany a dovršit ho dřív, než nás převálcuje historie.

Americký volič včera rozhodoval o budoucnosti své země a rozhodně mu nebylo co závidět. Splnění občanské povinnosti – jít volit – se nikdy nezdálo tak obtížné.

Evropští političtí lídři se scházejí v Bratislavě na neformálním summitu členských zemí EU, jehož cílem má být mimo jiné i určení nové cesty pro Unii po brexitu. Hlasy volající po revizi evropského projektu se samozřejmě začaly ozývat již dávno, ale až výsledek britského referenda způsobil, že toto jednání bylo uvedeno v realitu.

Za odpovědí na tuto zdánlivě jednoduchou otázku můžeme nalézt i vysvětlení, proč je u nás středová a zejména křesťansko-demokratická politika tak slabá, zatímco jinde, včetně Evropského parlamentu, jde o velmi silný, ne-li hlavní politický proud.

Masová zatýkání v armádě, stanné právo, vládnutí pomocí dekretů, příprava znovuzavedení trestu smrti, odstoupení od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, zavírání škol a univerzit atd. atd. Takové zprávy z Turecka byly ještě před několika týdny nepředstavitelné.

Komise J.- C. Junckera si dala do vínku heslo „velká ve velkých věcech a malá v malých“. Chce se tedy soustředit jen na velké věci. S tím možná někomu disonuje nařízení o emisích nesilničních vozidel, mezi nimiž přičinliví novináři objevili i sekačky. A bylo zaděláno na mediální poprask takového rozměru, že někteří méně stateční kolegové europoslanci dokonce změnili záznam o svém hlasování.

Na sociálních sítích je některými brexitovými příznivci šířen příspěvek z blogu Martina Pánka nazvaný Omyly europoslance Zdechovského. Musím podotknout, že sebevědomí autorovi nechybí, základní znalosti však ano. Dovoluji si tedy jen na prvním odstavci jeho článku názorně ukázat, o jaký typ informací se jedná a jaké bludy šíří mezi veřejnost.

Respect and regret. Tato dvě slova - respekt a lítost - by mohla shrnout politicky korektní reakce na britské referendum. Ale není čas na emoce! Nyní je zapotřebí začít hájit české zájmy. Ne britské, ani ruské, čínské či americké. Většina politiků po celém světě vyjadřuje respekt vůči hlasu britského lidu odejít z EU. I já jsem mezi nimi. Přiznávám, že toho respektu bych měl víc, kdyby všichni Britové věděli, o čem hlasují a kdyby za zjevné lži v kampani následoval trest.

Nedávný průzkum ukázal, že zatímco 60% Čechů je proti brexitu, 22% je pro a 18% je to jedno. Téměř čtyřiceti procentům populace je tedy český ekonomický zájem, jímž je setrvání Spojeného království (UK) v EU, úplně ukradený.

Různost názorů patří k demokratické debatě. Ohňostroj polopravd a hloupostí zahustil prostor tak, že seriózní debata o Evropské unii začíná být nemožná. Jenže důvodů, proč je třeba o Unii kvalifikovaně mluvit, je dost: neinformovanost veřejnosti, prvoplánový vztah k EU, odtažitý postoj domácích politiků, tzv. „pozlacování“, euromýty, ruská propaganda i nízká zábavnost všech důležitých unijních informací.

Přetěžko se mi kouká na fotografie poničeného bruselského letiště, kde se pohybuji velmi často, i na budovy, kam chodím na jednání. Místa, na kterých ulpěla krev obětí, jsou mým každodenním místem práce. Je mi hluboce líto všech, kteří zaplatili životem za choromyslnou nenávist k naší civilizaci. Je mi líto jejich rodin a pozůstalých. Je mi líto Belgie.

Právě skončený summit EU s Tureckem přinesl dohodu, která má především vyšachovat převaděče z migračního byznysu a získat větší kontrolu nad námořní hranicí mezi Řeckem a Tureckem. I oficiální místa označují tato opatření za dočasná a mimořádná, členské státy i orgány EU vědí, že dohoda všechny migrační obtíže zdaleka neřeší. Proto je třeba čerstvou dohodu zasadit do širšího kontextu krize.

Unie dosud není a nemůže být státem (ale všichni to kupodivu čekají a vyčítají, že je Unie nechce chránit). Jde o souboj zájmů států severu, včetně České republiky, kterým vyhovuje, pokud nejsou migrační vlně vystaveni přímo, a států jihu, které nepovažují za spravedlivé, aby veškerou migrační agendu obstarávaly jejich instituce. Představme si tedy, že by žádná Unie nebyla: byl by proud migrantů menší?

Konec Schengenu? Zadarmo by to nebylo… „Vládo, zavři hranice!“ Snad nejčastější výkřik na sociálních sítích v posledním roce. Pojďme se tedy podívat, co znamená onen „konec Schengenu“, o kterém dnes každý mluví.

Digitální trh má velký potenciál pro další ekonomický rozvoj Evropy. V roce 2014 prodávalo pouze 12% obchodníků své zboží po internetu spotřebitelům v jiných členských státech. V rámci domácího trhu však své zboží po internetu nabízelo 37% obchodníků. Podobně na straně spotřebitelů pouze 15% nakupovalo on-line z jiného členského státu, zatímco v rámci domácího trhu tak činilo 44%.

Evropská komise začala řešit úroveň právního státu v Polsku. Sáhla k tomuto atypickému kroku kvůli nejasnostem okolo ústavního soudu a nového mediálního zákona. Čím víc se ale dostávám do detailů, tím méně se mi ta věc zdá černobílá ...

To, čeho se v debatě Událostí komentářů 30.12.2015 dopustili pánové Klaus a Robejšek, nesmí zůstat bez odpovědi. Podle Klause „spiklenci“ v Bruselu záměrně čekali na migrační krizi a neřešili ji, aby nám mohli naordinovat „více Evropy“. Klaus řekl, že Německo poptávalo migranty, čímž pro méně pozorného posluchače zaměnil následek za příčinu a našel vítaného viníka. Takže migrační krize nezačala v roce 2011 vypuknutím syrsko-iráckého konfliktu?

Gianni Pittella, šéf sociálně-demokratické frakce v Evropském parlamentu řekl 25.listopadu 2015 větu, která mnou zatřásla. Islám je prý součástí evropské identity. Neřekl, že je součástí historie či reality, ale identity.

POLEMIKA Myšlení, které vedlo ke dvěma světovým válkám – zbožštění národních států a naprosté nepochopení rovnosti lidí v Evropě –, dokonale předvedl ve svém článku Unie coby narkoman toužící po další dávce (LN 1. 10.) europoslanec Jan Zahradil.

Nemusíme s nimi ve všem souhlasit, ale jedno je třeba uznat: potvrzení německo-francouzského motoru evropské integrace.

Návštěva papeže Františka v Americe je historická nejen proto, kde se odehrála a s kým vším se setkal - ale hlavně proto, co František říká.

V Evropském parlamentu jsem hlasoval proti povinným kvótám. Z hlediska řešení krize je irelevantní, zda budou nějaké kvóty povinné či nikoliv. Že bych byl ale přesvědčen o tom, že svým odmítavým postojem víc získáváme, než ztrácíme, to tedy fakt nejsem.

Na úpatí Krušných hor tyčí se ve výši 387 m nad mořem na ostrohu, vybíhajícím z hor severně od Albrechtic u Chomutova (okres Most), starý zámek Jezeří. Stojí na okraji hrozivé jámy po hnědouhelných povrchových dolech. Těmito slovy popisuje Stanislav Václav Klíma prazvláštní kulturní klenot severních Čech, zámek Jezeří.

Současná migrační vlna je mimořádná, a proto vyžaduje mimořádné řešení. Naše stávající mechanismy jsou vytvářeny pro desítky či stovky migrantů ročně, ne tisíce denně, ne pro masovou migraci organizovanou zvnějšku pašeráckými gangy. Tohle je prostě krize .

Článek Jana Žižky (LN 31.7.2015) komentuje souhlasně nápad německého ministra financí Schäubleho odebrat Evropské komisi dozor nad evropským rozměrem hospodářské soutěže. Schäublemu prý např. vadí, jak intenzivně promlouval do řešení řecké krize předseda Komise Juncker.

Ruští vojáci jezdí pravidelně v srpnu na zahraniční dovolenou - srpen 1968 Československo, 2008 Gruzie, 2014 Krym. Jistě i letos budou vyjíždět za nevšedními zážitky do ciziny a navštíví některé z rekreačních letovisek líbezných sousedních zemí.

Evropa stojí ve své hodině pravdy. Každý z nás by měl zůstat věrný evropským hodnotám, hájit je v Evropě společně s ostatními národy, být ochoten se za ně porvat a něco pro ně obětovat.

Evropský parlament v červenci neschválí zákaz jakékoli publikace snímků budovy bez souhlasu architekta. Žádná úprava, která by chystala výše popsaný zákaz, se nechystá ani neprojednává.

Musíme ji často sami hledat, nutí nás myslet, bývá bez bizarních titulků a v poněkud šedém, tichém podání. Kdo by o takovou šmudlu stál, když Lež k nám přijede sama na marketingovém voze s amplionem a vrtí pozadím v lesklých šortkách od Versaceho?

Nevěříte tomu? Chápu. Ale že zlý Brusel zakáže fotografovat Karlův most, tomu byste uvěřili. Vždyť to psali na internetu! Psali to černé na bílém!

Protože zprávy z evropského parlamentu mají v Čechách již tradičně „sexepíl“ profesorky Eckertové ze slavné povídky Volba Miss, neudiví nikoho, že Češi ještě nevědí o tom, že právě začala nová éra evropsko-ruských vztahů.

Vladimír Vladimirovič Putin, prezident Ruské federace. Kreml.

Projev Pavla Svobody na sjezdu KDU-ČSL (záznam).

V maturitních testech měli maturanti k „příjmení“ Iškariotský přiřadit „křestní jméno“ Jidáš. Mnoho z nich nevědělo a pak si na Facebooku si stěžovali, že nemají být zkoušeni z náboženství. Svatá prostoto.

Česká republika se se svým prezidentem opravdu nenudí. Stalo se již takovou pěknou tradicí, že se každý rok objeví jména profesorů, které se pan prezident rozhodl nejmenovat.

Je povolení cesty proruských motorkářů projevem síly naší demokracie anebo naší slabosti? Spíše slabosti. Zdůvodňuje Pavel Svoboda.

Některá média komentují důraz, který položil vicepremiér Bělobrádek na digitální ekonomiku. Žádné překvapení to není - jde o součást programového prohlášení vlády a koaliční smlouvy, o společný jmenovatel několika kapitol lidoveckého programu, ale především jde o jednu z priorit Evropské lidové strany, k níž KDU-ČSL patří!

Zní to jako fráze, že o svobodu a demokracii je třeba neustále bojovat. Občas se ráda připomíná smutná úloha mlčící většiny v dějinách.

O toaletních papírech a evropských národech.

O Martě, Nadě a hladu.

Je vždy osvěžující přečíst si jasně formulovaná slova o akutních problémech, jak to umí doc. Robejšek. Takovým osvěžením je i rozhovor „Stavět si proti sobě Rusko je naprosto absurdní“. S některými pasážemi jeho rozhovoru pro Deník ale souhlasit nikdy nemohu a nebudu.

Vytvoření řecké vládní koalice mezi krajní levicí a krajní pravicí dává smysl – shodly se na nacionalismu, plýtvání a putinofilii.

Pojmenovali po něm doutníky. Podílel se na pádu hitlerovského Německa. Proslavil pojem „železná opona“ a chtěl „Spojené státy evropské“. Sir Winston Leonard Spencer Churchill zemřel přesně před padesáti lety, v lednu 1965.

Připadám si jako ve filmu pro pamětníky. Ale alespoň nemusíme mládeži vysvětlovat, jak vypadala sovětská propaganda, mají to jako přes kopírák naživo: za útok na Charlie Hebdo mohou Američané.

Na můj článek o muslimském mainstreamu v internetovém ECHO24.CZ zareagoval evangelický duchovní Martin Grombiřík. Myslím, že zareagoval výborně a jeho polemiku Vám v nezkrácené podobě přináším, protože mne oslovila.

Tomio Okamura nás vyzval k obtěžování muslimů venčením psů a prasat u mešit či ignorováním kebabu. Jakub Janda (z vynikajícího think-tanku Evropské hodnoty) na to vyhlásil celonárodní den kebabu pod heslem „kebabem proti debilitě“. Oba dva názory považuji za nesprávné.

Pečlivým porovnáváním projevů muslimských představitelů k teroristickým činům spáchaným ve jménu islámu, docházím postupně k závěru: Neexistuje „hodný islám“ a „zlý islám“. Tahle mediální lež se poslední dobou šíří napříč médii a politickými uskupeními stejně nebezpečně jako kdysi populární filozofie tzv. multikulturalismu, který je mezitím už bezpečně mrtev.

Zkuste Georga Friedricha Händela. DIXIT DOMINUS.

V pátek 19.12.2014 přinesla média zprávu, že v důsledku volného pádu rublu se prezident Putin sešel s oligarchy a slíbil jim státní pomoc. Tak tomu říkám pravá solidarita po rusku: pomáhat těm, kdo mají nejvíce.

Kdo sledoval v předvečer druhé neděle adventní Události ČT1 - zprávu o (ne)podpoře natáčení cizích filmů v Česku, musel se nutně domnívat, že jde o nácvik politiků na silvestrovský večer. Takovou absenci logiky vládnutí bylo možno vysvětlit jen pokusem o humor.

Projev Vladimíra Putina nepřekvapil. Jako každý rok stylově i stylisticky vybroušený, uměřený a státnický propagandistický skvost. Když odpreparuji nezbytný kolorit chvály a sebechvály, zbyde několik podstatných bodů.

Dne 25.11.2014 papež po 26 letech navštívil Evropský parlament. Historický den pro Evropu.

ČTK přinesla zprávu s titulkem „Náměstek Drulák musí respektovat politiku vlády“. V ní premiér Sobotka a předseda Poslanecké sněmovny Hamáček z Washingtonu vyzvali prvního náměstka ministra zahraničí Druláka, aby respektoval politiku vlády v oblasti lidských práv. K té se oba politici během návštěvy USA „důsledně hlásí, stejně jako k odkazu Václava Havla.“ Tak nevím, jestli se smát, nebo plakat.

Na sociálních sítích jsem byl vyzván k diskusi o tom, zda naše Ústava zná něco podobného, jako americký impeachment.