novinky Pavel Svoboda

Bezpečnost neroste na stromě a není zadarmo

Publikováno 20. 3. 2016

Bezpečnost neroste na stromě a není zadarmo

Přetěžko se mi kouká na fotografie poničeného bruselského letiště, kde se pohybuji velmi často, i na budovy, kam chodím na jednání. Místa, na kterých ulpěla krev obětí, jsou mým každodenním místem práce.  Je mi hluboce líto všech, kteří zaplatili životem za choromyslnou nenávist k naší civilizaci. Je mi líto jejich rodin a pozůstalých. Je mi líto Belgie.

Až opadne smutek a šok, měli bychom trochu vzít rozum do hrsti. Tyto oběti by nás Evropany měly zavazovat k tomu, abychom se konečně shodli kolem tématu bezpečnosti našeho hodnotového prostoru. Bezpečnost není ani samozřejmá, ani zadarmo. Státy EU se zatím chovaly dost naivně a zatím si v oblasti bezpečnostní spolupráce nedůvěřují dostatečně, ale kolik mrtvých bude ještě třeba, aby se toto změnilo? Madrid, Londýn, Paříž a teď Brusel – kolik dalších důkazů potřebujeme k pochopení, že terorismus nejenže nezná hranic, ale je naším společným nebezpečím, které je třeba čelit společně?

Kolik mrtvých bude ještě třeba, aby například levice v Evropském parlamentu schválila třeba novelizaci směrnice o sdílení osobních údajů leteckých pasažérů? (To je jen malý střípek do mozaiky bezpečné dopravy). Jak se máme bránit, když nebudeme mít včas správné informace? Je ochrana osobních dat opravdu tak ohrožena, aby nebezpečí z toho plynoucí překonalo hrozbu teroru?

 Kromě bruselských mrtvých odnesou útoky bohužel i uprchlíci. Pokud se v Evropě v nedávné minulosti snižovala ochota je přijímat, teď padla na bod mrazu. O to důležitější je, aby začala fungovat čerstvá dohoda s Tureckem – ne, nezavrhujme ji předčasně. Jde v ní totiž o to, aby mj. bezpečnostní prověrky žadatelů o azyl probíhaly mimo území EU – dost důležitý, ač právně komplikovaný požadavek.

 Stejně tak je ale třeba vyvarovat se extrému, podle něhož každý uprchlík je terorista. A také extrému hromadného ozbrojování obyvatel, po kterém volají populisté. Žádný průměrný našinec nerozezná na dálku teroristu od indického učitele, to je velmi nebezpečný nápad. Bezpečnost a zbraně patří profesionálům.

Neznám rozsah aktivit belgické policie natolik, aby se mohl připojit k mnoha čerstvým „generálům po bitvě“, kteří hned vědí, kde se stala chyba. Jediné, co vím, že se nám v Evropě usadila politická lenivost a myšlenka, že mír je zdarma.

Stejně jako na migraci, i na terorismus reagují zatím členské státy velmi pomalu. Kdyby udělali politikové to, po čem volá lid, tak obeženou zemi ostnatým drátem a ke každým domovním dveřím přidělí jednoho policistu. Tolik policistů ale nemáme. Zato sdílení bezpečnostních informací je něco, s čím se může začít okamžitě. Pokud nás neprobudily útoky na Paříž, pak terorismus ve spojnici Evropy – Bruselu už je poslední zvonění.

Lidé si nyní budou říkat, že za to může EU. Jenže je to úplně naopak. Členské státy zatím nechtěly společně čelit bezpečnostním hrozbám, ačkoliv jde o hrozby celoevropské. Kde není vojenská a informační síla, tam není respekt a bezpečí. Skupiny obchodníků a úředníků se nikdo nelekne. EU je světový ekonomický obr, ale politický trpaslík.

Jaký je cíl radikálů? Destabilizovat Evropu strachem, přinutit ji ke zkratkovitému jednání, vidět ji plakat na kolenou. Destabilizovat tradiční finanční a průmyslová odvětví, přiškrtit zábavní průmysl, turismus… To povede k radikalizaci Evropanů, kteří doposud radikalismus a násilí odmítali.

Prostor euroatlantické civilizace začíná obranou práv, která by islamisté, Rusko, Čína a Severní Korea nejraději vymazali z povrchu země. Svobodu pochybovat a dělat si z něčeho legraci, rovnoprávné postavení mužů a žen, svobodu věřit v Boha nebo v nic, právo na spravedlivý soudní proces a mnoho dalších civilizačních znaků. Znamením civilizace nejsou ledničky a pračky, ale práva, která bráníme. Takže je co obhajovat, a to odhodlaně, s rozvahou a hlavně společně.  Nejzranitelnější budeme, když zůstaneme každý sám.

 

psáno pro tabletový magazín DOTYK