novinky Pavel Svoboda

Nadnárodní metoda spolupráce ostřelována ze všech stran

Publikováno 17. 12. 2018

Čím byl objev penicilínu pro medicínu, tím je nadnárodní metoda spolupráce pro vztahy mezi státy, pro zachování míru v Evropě a pro její prosazování v globalizovaném světě. Přesto je ostřelována ze všech stran, a to často z protichůdných důvodů.

Svět postavený na dvoustranných – bilaterálních spojeneckých smlouvách a příbuzenství panovníků nedokázal zabránit 1. světové válce (jakkoliv cestování, obchod a investice byly velmi liberalizovány) a ani vícestranné vztahy (multilateralismus, zosobněný ve Společnosti národů, předchůdkyni OSN), oslabené právem veta každého státu, nezabránily 2. světové válce. Na bázi těchto zkušeností a za cenu desítek milionů lidských obětí vynalezl francouzský obchodník s koňakem Jean Monnet nadnárodní metodu spolupráce (též metoda nadstátní, unijní, metoda Společenství) a svojí neformální autoritou ji dokázal i prosadit (více o této metodě zde).

Tato metoda obohacuje multilateralismus o následující prvky. Za prvé, hledá problémy, které mohou přerůst v konflikt nebo kde je vhodné spolupracovat, a přenáší jejich řešení do transparentní organizace, kde okolo stolů nesedí jen zástupci států, ale i politické strany, odbory a zaměstnavatelé. Za druhé, právo veta / jednomyslné hlasování je vyhrazeno pro nejcitlivější oblasti, zbytek se přijímá většinou: zde nejde o vnucování vůle většiny menšině, ale podstatně to usnadňuje nalézání kompromisů. Za třetí, spory mezi státy se řeší výlučně před společným soudním orgánem, ne jednostrannými kroky, jak to umožňuje mezinárodní právo.

Pro běžného čtenáře je obtížně rozlišovat mezi pouhou mezistátní metodou mezinárodní spolupráce, ať už dvoustrannou nebo vícestrannou, a metodou nadnárodní. Proto je tato metoda – i přes evidentní úspěchy – vděčným cílem k odstřelování, a to překvapivě ze všech stran, jak z tábora prointegračního, tak i od eurofobů. 

Celý článek zde.