novinky Pavel Svoboda

Maďarsko: druhé dějství a opět špatně

Publikováno 19. 10. 2018

Nedávno jsem hlasoval v EP proti zprávě EP o Maďarsku (zpráva Sargentini), a to proti postoji své frakce Evropské lidové strany (jakkoliv Orbán a jeho Fidesz jsou členy právě ELS). Měl bych proto být potěšen usnesením české poslanecké sněmovny z 2. 10. 2018, které vyjadřuje nesouhlas s onou zprávou EP, které převážně podpořili i poslanci mé KDU-ČSL a které tedy potvrzuje správnost mého hlasování. Paradoxně ale potěšen nejsem. Důvod je stejný jako při hlasování v EP: kvalita usnesení.

Při hlasování v EP o zprávě Sargentini jsem si musel vybrat, zda budu prostřednictvím té zprávy hlasovat o situaci v Maďarsku (autoritářské prvky, korupce, nepotismus) a od samotné zprávy odhlédnu, anebo budu hlasovat o zprávě, jejíž kvalita je děsivá. Rozhodl jsem se hlasovat o zprávě, a proto jsem byl proti.

Připomeňme si text českého usnesení, které odpovídá tomu, že pochází z pera euroskeptické ODS: „Poslanecká sněmovna považuje za chybné a nešťastné hlasování Evropského parlamentu proti suverénnímu státu Maďarsko, ve smyslu aktivace článku 7 Lisabonské smlouvy. Tento postup jen dále prohloubí příkopy a nedůvěru mezi starými a novými členskými státy Evropské unie.“

Co mi vadí? Dvě věci: argumenty (odkaz na suverenitu Maďarska a kritika chybujícího státu jako problém pro všechny „nové“ členské státy) a kritika mezi parlamenty. Škoda, že se sněmovna nezmohla alespoň na jeden relevantní důvod, pak bych nemusel psát tento článek. Inspirace mými důvody byla po ruce. Ponechám stranou diletantství v podobě odkazu na „Lisabonskou smlouvu“, zatímco jde o Smlouvu o EU. Protože pokud někdo tyto dva dokumenty nerozlišuje, neměl by mít ambici navrhovat usnesení k unijním záležitostem.

Celý blog zde.