Média
Napsal jsem
Prezident Zeman překrucuje rozsudek Soudního dvora EU o kvótách

Prezident reagoval na rozsudek Soudního dvora EU („SDEU“) ze 6. září 2017, který zamítl žalobu Slovenska a Maďarska proti migračním kvótám slovy: „Evropská unie pod výhrůžkou, že nám zastaví dotace, nás bude nutit, abychom na naše území přijali v první fázi několik tisíc muslimských migrantů. Myslím si, že se nesmíme hrbit, že bychom si neměli nechat vyhrožovat. A teď řeknu něco, co se někomu nebude líbit, že kdyby bylo nejhůř, je vždycky lépe vzdát se evropských dotací, než sem pustit migranty,“ (Zemanovy údajné výroky zde, tisková zpráva Soudu zde, celý rozsudek zde). Pokud prezident toto řekl, pak se mýlí ve třech ohledech. Nejde o dotace, nejde o jakékoliv migranty a nejde jen o muslimy. Oč tu tedy jde?

Zaprvé, nejde o zastavení dotací. Komentovaný rozsudek je sice důležitý pro odhad toho, jak by SDEU rozhodl v případě, že by Komise nebo jiný členský stát zažalovaly Česko kvůli nenaplnění rozhodnutí o kvótách. Bezprostředně z něj – kromě obecné právní závaznosti – pro Česko nic nevyplývá. Nutno také podotknout, že již před dvěma roky jsem radil nepřipojovat se k žalobě Slovenska a Maďarska (např. zde), protože všechny argumenty byly slabé a předem určené k zamítnutí. Více na mém blogu

Bojí se toho jak Lidl kříže

Volby se nezadržitelně blíží. Průzkumy patrně sociálním demokratům ukázaly, že trochu politicky zhnědnout neuškodí, takže premiér prohlásí, že v Česku už žádné další muslimy nechceme (zde). Je to však věrohodné a realistické?

Mnohý si jistě pomyslel, že ten Sobotka je teda chlapák. Konečně řekl politicky nekorektně to, co si hodně lidí myslí. Premiér se však v podstatě podepsal pod populistickou rovnici: uprchlík = migrant = muslim = terorista. Mezi všemi migranty je ale jen menší část skutečných uprchlíků – tedy těch, kterým jde doma o život. A mezi těmi, kterým jde doma o život, jsou také křesťané. A víme také, že většinu teroristických útoků v Evropě spáchaly osoby v Evropě narozené, občané evropských států, a ne aktuální migranti. Navíc jejich činům se dostalo odsouzení i ze strany části evropských muslimů. Více na mém blogu

Sobotka: další muslimy nechceme

Volby se nezadržitelně blíží. Průzkumy patrně sociálním demokratům ukázaly, že trochu politicky zhnědnout neuškodí, takže premiér prohlásí, že v Česku už žádné další muslimy nechceme (zde). Je to však věrohodné a realistické?

Mnohý si jistě pomyslel, že ten Sobotka je teda chlapák. Konečně řekl politicky nekorektně to, co si hodně lidí myslí. Premiér se však v podstatě podepsal pod populistickou rovnici: uprchlík = migrant = muslim = terorista. Mezi všemi migranty je ale jen menší část skutečných uprchlíků – tedy těch, kterým jde doma o život. A mezi těmi, kterým jde doma o život, jsou také křesťané. A víme také, že většinu teroristických útoků v Evropě spáchaly osoby v Evropě narozené, občané evropských států, a ne aktuální migranti. Navíc jejich činům se dostalo odsouzení i ze strany části evropských muslimů. Více na mém blogu

Slovensko se přihlásilo ke tvrdému jádru integrace

Premiér Fico hodlá prosazovat účast Slovenska v takzvaném jádru Evropské unie a spolupráci Bratislavy s Berlínem a Paříží, které zároveň označil za tandem určující tempo dalšího vývoje EU (zde). Co si z toho odnést?

Zaprvé to, že Fico přestal strkat hlavu do písku a vzal vývoj směřující k vícerychlostní Evropě na vědomí. Česko se na rozdíl od Slovenska domnívá, že stále jde tento vývoj zastavit, a vícerychlostní Evropu tedy odmítá (např. zde).

Zadruhé Slovensko pochopilo, že při zjednodušeném pohledu západní Evropy na V4 jako na jakýsi spolek "potížistů" je třeba si vybrat, kam chce každý stát patřit. Fico si uvědomuje, že být v jedné partě s ostrakizovaným Polskem a Maďarskem není pro Slovensko žádná výhra. 

Navíc, i kdyby k žádné dvourychlostní Evropě nedošlo, jde o jasné přihlášení Slovenska k Západu a jeho hodnotám. To bude mít jasně pozitivní důsledky nejen zahraničně politické, ale i třeba pokud jde o důvěru investorů. Více na mém blogu

Polsko, Maďarsko a meze demokracie

Jako právníka mě znepokojuje, co se v Polsku děje s justicí. Jako demokrata mě mrazí při pohledu na polská i maďarská opatření v mediální oblasti a doufám, že Orbánova legislativa vůči spolkům se zahraničními příjmy, která jako by Kremlu z pera vypadla, má snad právě protikremelské směřování. Jako křesťanovi se mi nezdá zejména polský způsob prosazování křesťanských hodnot (pokud ovšem jsou právě ony tím, oč jde). 

Polsko i Maďarsko jsou podle svých ústav křesťanskými demokraciemi (polská ústava 1997 polsky zde; maďarská ústava 2011 anglicky zde). Odkazy na Boha, křesťanství (aniž je prohlášeno za státní náboženství), heterosexuální manželství jako základ rodiny nejsou skryty někde v útrobách (na rozdíl například od českého čl. 6/1 Listiny základních práv o ochraně nenarozeného života). Odkazy na tyto hodnoty stojí hrdě v čele těchto ústav podobně jako odkaz na demokratický charakter státu či na zásadu právního státu. Představují proto také – stejně jako demokracie, právní stát apod. – podstatné součásti oněch ústav. 

Princip právního státu (včetně nezávislosti justice) bývá považován za součást demokratického fungování státu. Nelze proto popřít právní stát ve prospěch demokracie, nicméně právě justiční reforma v Polsku je příkladem pokusu o takovýto paradox. Polská justiční reforma byla demokraticky odhlasována v Sejmu. Sama skutečnost, že konkrétní opatření jsou prosazována demokratickými cestami, ale ještě neznamená, že jsou správná, vždyť demokraticky se k moci dostal Hitler i komunisti u nás v r. 1946. 
Více na mém blogu

Napsali o mně
Česko bruselštější než Brusel. Klacky pod nohy si hodilo s památkami i odpadem

Co si to v Bruselu zase vymysleli?! Oblíbená výmluva českých úředníků a politiků zní v Česku velmi často a většinou neoprávněně. Češi si totiž evropské směrnice sami dokážou ještě zpřísnit. Kromě balených koblih nebo křivých banánů si Česko zavařilo také s památkami nebo nebezpečným odpadem.

Celý článek najdete zde.

Svoboda je „velké zvíře“ v EU

21.5.2016 Lidové noviny Blahoslav Hruška

Respektovaný server Politico zařadil lidovce Pavla Svobodu mezi čtyřicet nejvlivnějších europoslanců.

Evropský parlament (EP) je se svými 751 členy po tom čínském a indickém třetí největší sněmovnou světa. Kdyby se ho členské země EU rozhodly zeštíhlit a ponechat v něm jen čtyřicet nejvlivnějších europoslanců, Česko by se přesto neztratilo. Alespoň podle výběru prestižního portálu Politico, který do top 40 evropské sněmovny zařadil právníka Pavla Svobodu (KDU-ČSL).

Čtyřiapadesátiletý odborník na evropské právo a krátce také ministr bez portfeje ve vládě Mirka Topolánka skončil celkově na 21. místě, a to v kategorii „velkých zvířat“. Sem web Politico zařadil politiky, kteří sice neoplývají velkými kontakty mimo evropskou sněmovnu, v rámci EP ale hrají významnou roli. Kromě Svobody v této kategorii skončila například také Němka Ingeborg Grässleová, která z pozice šéfky rozpočtového výboru dbá mimo jiné na rozdělování evropských dotací.

Jediný Čech

Svoboda je v žebříčku, který se snaží podchytit bruselský vztahový matrix, jediným Čechem. A jako jediný Čech se také před dvěma lety dostal do čela výboru EP – šéfuje výboru pro právní záležitosti. Ten sice na rozdíl třeba od hospodářského nebo rozpočtového nepatří mezi ty nejprestižnější, jeho role ale zejména po přijetí Lisabonské smlouvy vzrostla. Zabývá se přípravou nové legislativy a oblastmi, které nespadají přímo pod unijní právo, je ale třeba zajistit jejich uznávání. Spadají sem firemní bankroty, ale třeba i sňatky.
Sám Svoboda bere zařazení mezi „velká zvířata“ v Evropském parlamentu s rezervou. „Inu, každého chlapa pošimrá ješitnost, když se mu něco takového stane. Ale už jsem toho v politice zažil hodně, všechna sláva polní tráva. Prostě moc je prchavá záležitost,“ řekl LN. Na druhou stranu podle něj žebříček není postavený na vodě a má svou vypovídající hodnotu.

„Politico založili elitní žurnalisté z Washington Post a ti určitě nějakou metodologii měli. Američané jsou lidé praktičtí a na honosně znějící tituly moc nedají, takže určitě vážili jen reálný vliv na rozhodování v Evropě,“ dodává Svoboda.

Své jméno v top 40 dává český europoslanec do souvislosti právě s funkcí předsedy právního výboru. „Naše agenda je pestrá – od reformy autorského práva přes zavádění digitální ekonomiky až po robotické právo a TTIP. Čili vliv na směr, kterým se pravidla Unie ubírají, tu opravdu je,“ uzavírá Svoboda.

Východ stále na chvostu

A kdo podle serveru Politico patří mezi absolutní vlivovou špičku v Evropském parlamentu?
Nepřekvapí, že v čele tabulky stojí německý sociální demokrat Martin Schulz, který evropské sněmovně šéfuje. Druhou příčku obsadila Marine Le Penová, jež platí za neformální mluvčí krajní pravicevBruselu. Třetímnejvlivnějším poslancem EP je podle webu Politico Belgičan Guy Verhofstadt, šéf evropských liberálních demokratů (ALDE), který je známý svou dovedností shánět hlasy napříč politickým spektrem. Výběr top 40 jinak potvrzuje tezi o německé dominanci ve strukturách EU. Ze čtyřicítky nejvlivnějších europoslanců je celých šestnáct z Německa. S velkým odstupem jsou druhou nejčastější národností Britové s pěti místy v horních čtyřiceti.

Nakonec i Politico došlo k tomu, že země často označované jako „nové“ či „východní“ hrají v EU stále jen druhé housle. Včetně Svobody je ve výběru jen sedm poslanců, kteří zastupují někdejší „východní blok“.

Popularita EP je na dně

Zatímco samotné zařazení do žebříčku čtyřiceti nejvlivnějších europoslanců může Svobodu těšit, na českou veřejnost to budemít patrně vliv nulový.
Evropskému parlamentu jako instituci důvěřuje podle březnového průzkumu agentury STEM pouze čtvrtina Čechů. To je vůbec nejméně za více než deset let, co agentura oblibu politických institucí měří.

Vlivní v Bruselu Prestižní zpravodajský server Politico, znalý vnitřních poměrů v institucích EU, sestavil žebříček 40 nejvlivnějších poslanců Evropského parlamentu, na který zařadil i českého poslance Pavla Svobodu (KDU-ČSL).

Záchranná síť pro irácké křesťany

22.1.2016  Týdeník Dotyk    Fokus

Jiří Pšenička

Česko ukazuje soucitnější tvář: do země přilétá první skupina blízkovýchodních křesťanských rodin, které kvůli své víře musely utéct před islamistickými teroristy do Kurdistánu.

Na počátku bylo slovo. V tomto případě šlo o dopis křesťanského publicisty Dana Drápala ze září 2014, jenž v reakci na zprávy o genocidě souvěrců na Blízkém východě vyjádřil bezmoc, zároveň ale ochotu k činu. Nebyl sám, kdo takto uvažoval.
A právě Drápalův text byl patrně oním rozhodujícím impulzem ke vzniku iniciativy – složené nejen z věřících –, která zorganizovala záchranu 153 iráckých křesťanů vyhnaných předloni ze svých domovů v severoiráckém Mosulu a okolí hrdlořezy z tzv. Islámského státu.
První 27členná skupinka, která se mezitím přesunula do Libanonu, kde již získala status uprchlíků, přiletí v neděli 24. ledna. Další skupiny, vyčkávající v několika uprchlických táborech v Erbílu (metropole iráckého Kurdistánu), mají následovat.

Kdo by chtěl finančně podpořit přesídlení pronásledovaných iráckých křesťanů, může zaslat svůj příspěvek na účet u GE Money Bank č. 216459128/0600, založený pro tyto účely Nadačním fondem Generace 21. Bližší podrobnosti
ZDE.

Česko má tak šanci poprvé ukázat svoji soucitnější tvář, když předchozí často výhradně nenávistné výlevy vůči válečným uprchlíkům naši zemi příliš altruisticky nevykreslily. Nadále však ve vzduchu visí otázka, nakolik vřele budou blízkovýchodní křesťané přijati, když většina našinců se momentálně k běžencům všeho druhu staví záporně.
„Na začátku sice byly nějaké nenávistné reakce, ale v poslední době se ta situace změnila výrazně k lepšímu,“ hodnotí vývoj pro týdeník Dotyk Jan Talafant, koordinátor celého projektu z Nadačního fondu Generace 21.
Možná přijdou další
Pokud se záchranná operace zdaří a najde se dost lidí ochotných pomoci (finančně či materiálně), mohlo by přesídlení křesťanů z kolébky nejstarších civilizací pokračovat i v dalších vlnách. Bude-li na to ještě čas.

Zprávy z Kurdistánu nejsou vůbec povzbudivé. Nad uprchlými křesťany zatím sice drží ochrannou ruku současná autonomní kurdská vláda a prezident Masúd
Barzání, ovšem příští rok budou volby a panuje obava, že po nich nastoupí nové pořádky a méně slitování.
Už dnes jsou křesťané, jejichž mateřskou řečí je aramejština a úředně donedávna hovořili arabsky, v kurdské oblasti občany druhé kategorie a terčem (zatím jen) slovních útoků. Nemají nárok na lékařskou péči, nemohou legálně pracovat, dětem chybějí školy. Navíc
nemají status mezinárodního uprchlíka, ale vnitřně vysídlených osob, protože de iure na útěku nepřekročili hranice Iráku, ačkoliv tato země již fakticky neexistuje.
Ti z nich, kteří jsou bez peněz, nemají ani žádnou alternativu. Uprchlické tábory v Turecku, Libanonu a Jordánsku už dávno praskají ve švech. Pomoc křesťanů z jiných částí světa je tak pro ně jedinou nadějí.
Vicepremiér Pavel Bělobrádek po prosincovém jednání české vlády, která žádost Iráčanů o přijetí schválila, nazval tuto akci pilotním projektem. Bude prý vyhodnocen, a potom se ukáže, zda by mohl i v dalších vlnách pokračovat.
Panuje obava, aby se nestalo to, co v Polsku, kde tamní vláda sice loni promptně rozhodla o přijetí syrských křesťanů (1500 lidí), přičemž se ale z první skupiny, jež přicestovala v červenci, k nelibosti mnohých polských dárců někteří lidé posléze přesunuli do atraktivnějšího Německa. Mnozí Poláci dokonce začali i pochybovat, zda šlo skutečně o křesťany.

Ve vzduchu visí otázka, nakolik vřele budou blízkovýchodní křesťané v Česku přijati.
???

Celkem 153 iráckých křesťanů (37 rodin), kteří od předloňska, kdy uprchli z měst a obcí v okolí Mosulu, pobývali v několika uprchlických táborech v Erbílu a okolí (irácký Kurdistán).
První skupina, která přiletí v neděli 24. ledna, čítá 27 osob. Jedná se o 7 dospělých žen, 6 mužů a 14 dětí. Těm se nakonec podařilo z Erbílu uprchnout do Libanonu, kde již získali status mezinárodních uprchlíků.
Další skupiny by měly následovat do dubna.
Polovina mužů a téměř třetina žen má vyšší než středoškolské vzdělání.
Jejich mateřským jazykem je aramejština, pravděpodobný jazyk Ježíše Krista.

Po nedělním příletu do Prahy odjede první skupina autobusem do rekreačního centra Okrouhlík u Jihlavy.
Po zhruba dvouměsíčním adaptačním pobytu se přesunou do bytů přímo v Jihlavě, kde bude ve spolupráci s místními křesťany a dalšími dobrovolníky pokračovat intenzivní výuka češtiny, českých reálií a další adaptační a integrační aktivity.
Další skupiny, které mají následovat, mají získat bydlení v Praze a ve vybraných třech až čtyřech krajských městech.

Přeprava osob a první rok pobytu (ubytování, stravování, výuka jazyka, integrace) mají být hrazeny z peněz dárců, kteří přispěli do Nadačního fondu Generace 21.
Samotnou přepravu lidí platí britská křesťanská humanitární organizace Barnabas Fund.
Stát zaplatí bezpečnostní prověrky, zdravotní pojištění, část azylového řízení a případně i sociální dávky po získání azylu,
budou-li na ně mít azylanti nárok.

Základními podmínkami bylo, aby žadatelé měli ověřitelný příběh, prošli bezpečnostní prověrkou a výslovně požádali o přesídlení do Česka.

Organizátoři české záchranné mise ale věří, že u nás se nic takového nestane: všichni Iráčané výslovně požádali o přesídlení do České republiky, všichni také prošli bezpečnostní prověrkou a museli doložit svůj ověřitelný životní příběh.
Iráčtí křesťané se stěhují i na Slovenko. Již před vánočními svátky jich naši východní sousedé přijali 149.
Ve stopách Wintona a Wallenberga
Vraťme se k onomu v úvodu zmíněnému dopisu. Publicista Dan Drápal předloni v září, krátce po vyhnání iráckých křesťanů ze svých domovů, připomněl povraždění několika milionů židů během druhé světové války.

A nezapomněl poznamenat, že holokaust pokračoval v mnoha zemích i po ní.
„Likvidace židů v arabském světě je prakticky dokončena. Nyní nastává likvidace křesťanů. Pokud nedojde k nějaké zásadní změně – a na obzoru nevidím nic, co by jí nasvědčovalo –, budou během této generace zlikvidovány kdysi milionové menšiny v Sýrii
a Iráku. Zatímco alespoň část židů mohla utéci do Izraele, křesťané z Blízkého východu nemají kam,“ napsal Drápal.
V té době slýchal ještě mnoho důvodů, proč přestěhovat křesťanské běžence do Česka nelze. Připomněl ale jména všech, kteří se ve své době vzepřeli předpisům a podobné akce, zaměřené převážně na židy, navzdory nepoměrně vyššímu riziku zorganizovat
dokázali: švédského diplomata Raoula Wallenberga, Čecha Přemysla Pittera, Brita Nicholase Wintona či Němce Oskara Schindlera.
„Ono je milosrdenství snad téměř vždy jaksi nelegitimní, tak nějak na hraně zákona a předpisů, ne-li až za ní,“ poznamenal tehdy Drápal.
„Někdy jsem si kladl otázku, jak mohli někteří lidé vůbec dál žít, když jely osvětimské pece naplno. Ale teď si uvědomuji, že my křesťané také žijeme, zatímco naši bratři a sestry jsou podřezáváni a křižováni. Lidé žijící za druhé světové války zpravidla ani netušili, že existuje nějaká Osvětim. Já mám v počítači obrázky těch křižovaných. Byly pořízeny jen před pár týdny. Nedají mi spát,“ zakončil dopis, po jehož publikaci se dala dohromady skupina lidí, která záchrannou operaci začala fakticky připravovat.
Uskutečnilo se několik cest přímo do iráckého Kurdistánu, aby byli vytipováni vhodní kandidáti na přesídlení. Zapojili se i politici.

Už dnes jsou křesťané v kurdské oblasti občany druhé kategorie a terčem slovních útoků.

„Sešli jsme se s některými poslanci. Loni v únoru došlo k první schůzce s premiérem Bohuslavem Sobotkou, takové neformální, kterou zprostředkoval europoslanec Pavel Svoboda,“ vzpomíná pro týdeník Dotyk koordinátor Jan Talafant.
Muž žijící v Kroměříži, jenž se od roku 1994 pohybuje v neziskovém sektoru a podílel se dříve mimo jiné i na některých projektech na pomoc pronásledovaným křesťanům v Súdánu či v Indonésii, je také ředitelem Nadačního fondu Generace 21, na jehož bankovní účet již rok proudí peníze od dárců. Ze shromážděných peněz budou iráčtí křesťané minimálně v prvním roce, než se v Česku zabydlí a najdou si práci, žít.

Stát má zaplatit část azylového řízení, bezpečnostní prověrky, zdravotní pojištění a také sociální dávky, pokud budou po udělení azylu nějaké vypláceny. „Nebojím, že by si tady Iráčané nenašli práci. Všichni se už těší, že budou moci začít normálně žít a pracovat. Valná část z nich má vyšší než středoškolské vzdělání. Najdete mezi nimi učitele včetně ředitele školy, majitele stavební firmy, veterináře, různé techniky a řemeslníky,“ podotýká
Talafant. Poznamenává, že Iráčané jsou sami připraveni přijmout u nás téměř jakékoliv zaměstnání a vymanit se z kruhu beznaděje, v němž už rok a čtvrt žijí.
Ještě jedna rybka
Dlouho bylo na seznamu lidí určených k záchraně jen 152 jmen. Nakonec však přibylo další. Jedné z iráckých žen se totiž narodilo dítě. K radosti nejen Jana Talafanta. „Ne, že bych to chtěl nějak glorifikovat, ale pro nás to bylo velké povzbuzení. V čísle 153 jsme viděli předzvěst toho, že celá ta mise dopadne dobře,“ dodává Talafant, jinak též majitel malého nakladatelství, který se mimo jiné spolupodílel na projektu „Bible21“, novém překladu nejposvátnější křesťanské knihy.
Číslo 153 má totiž pro křesťany symbolický význam, právě z tohoto textu vycházející. Janovo evangelium hovoří o tom, jak se zmrtvýchvstalý Ježíš zjevil svým učedníkům-rybářům u Tiberiadského jezera, kteří celou noc neúspěšně lovili ryby. A on jim poradil, aby své sítě rozhodili na opačné straně lodi. Udělali to a ulovili právě 153 ryb. „A ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla,“ píše se v evangeliu.
A tak i Jan Talafant se svými přáteli v té chvíli uvěřili, že česká záchranná síť naplněná iráckými křesťany zůstane neporušena.

Všichni Iráčané výslovně požádali o přesídlení do České republiky.

Křesťané žili v Mosulu, druhém nejlidnatějším iráckém městě, a jeho okolí po boku místních muslimů celá staletí. Mírové soužití dvou náboženství na ninivské pláni bylo přeťato mezi červnem a srpnem 2014, kdy území začali obsazovat teroristé z tzv. Islámského státu.
Zlomový okamžik přišel 6. a 7. srpna. Většina křesťanů před džihádisty, nemilosrdně zabavujícími veškerý majetek, utekla do 80 kilometrů vzdáleného kurdského Erbílu. Ti, kteří chtěli zůstat, museli buď konvertovat, nebo zaplatit daň za to, že je ozbrojenci „na svém území“ budou trpět. Později však vedení islamistů změnilo názor a rozhodlo se vyhnat nebo zabít i ty křesťany, kteří daň ve výši 470 dolarů (téměř 13 000 korun) za svou rodinu zaplatili.
Džihádisté obsadili i nedaleké starobylé město Karakoš (Bachdída) a další starobylé křesťanské vesnice, z nichž některé pamatují ještě Asyrskou říši.
„Město Karakoš s padesáti tisíci křesťany již neexistuje. Platí to pro všechna křesťanská města a obce v provincii Ninive, což představuje přibližně 120 tisíc křesťanů. Všichni obyvatelé, včetně našich duchovních, i my biskupové z Mosulu, stejně tak Chaldejci, syrští katolíci i pravoslavní jsme museli opustit svoje kostely, domovy, majetek, dědictví předků a uchýlit se do Kurdistánu,“ popsal loni situaci mosulský arcibiskup Yohanna Petros Mouche.

 

Pražské tramvaje by mohly zamířit na Ukrajinu

Praha – Představenstvo dopravního podniku souhlasilo s darováním několika vyřazených tramvají typu T3 do ukrajinského Mariupolu. Kolik klasických červenobílých tramvají, které po metropoli jezdí od 60. let, by mělo na východ zamířit, není zatím jasné. Vedení firmy si nechá připravit podklady.
O darování tramvají požádal europoslanec Pavel Svoboda, jenž Mariupol v létě navštívil. „Město je obležené a nikdo nechce dávat peníze a prostředky,“ uvedl s tím, že druhý den může být město v ruských rukou. „Jenomže solidarita vůči němu je třeba. Potřebuje zlepšovat infrastrukturu, potřebuje třeba i naše použité tramvaje,“ dodal politik.
Pražský dopravní podnik už dříve prodával nepoužité tramvaje T3. Většina mířila do Ruska a na Ukrajinu, v roce 2008 dokonce do severokorejského Pchjongjangu. Částky za každou prodanou tramvaj se pohybovaly v desítkách tisíc korun. V roce 2012 podnik za 54 vyřazených tramvají získal osm milionů korun.
Podnik má ve vozovém parku přes 900 tramvají, většinu z nich tvoří právě vozy T3 a jejich různé modifikace. Už několik let firma nakupuje nízkopodlažní vozy.

4.11.2015  Pražský deník 

Žaloba Slovenska proti rozhodnutiu EÚ? Divadlo pre voličov ...

Celý článek naleznete zde

Tiskové zprávy
Rychlejší, levnější a efektivnější vymáhání pohledávek ze zahraničí
V současné době vstupují v zemích EU v platnost nová pravidla evropského příkazu k obstavení účtu. Firmy a občané tak budou moci vymáhat i přeshraniční dluhy, protože dlužná částka bude blokována na bankovních účtech dlužníka. Pro věřitele je to dobrá zpráva, protože v EU se přibližně jeden milion malých a středních podniků stále potýká s vymáháním peněz od dlužníků. V praxi to znamená, že přijdou ročně až o 600 milionů euro. Díky novým pravidlům evropského příkazu k obstavení účtu tak podniky a občané budou moci získat své peníze i z pohledávek v zahraničí. Dlužná částka bude zablokována přímo na bankovním účtu dlužníka, což by mělo zabránit v převodu nebo výběru aktiv. "Tento nový postup bude pro věřitele rychlejší, levnější a efektivnější," říká Pavel Svoboda, předseda právního výboru Evropského parlamentu. "Soudy budou mít maximálně 10 dní k tomu, aby evropský příkaz k obstavení účtu vystavily. Dlužníci nebudou předem informováni soudním příkazem, díky čemu by mělo být zaručeno, že nebudou moci převést své finanční prostředky jinam," dodává český europoslanec. Evropský příkaz k obstavení účtu vydaný v jednom členském státě bude uznaný ve všech ostatních členských státech EU, čímž se také sníží náklady na právní služby. 
Pavel Svoboda ve funkci předsedy právního výboru EP potvrzen i na druhé období do roku 2019
Členové Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu (právní výbor) dnes zvolili europoslance Pavla Svobodu (ELS/KDU-ČSL) do funkce předsedy svého výboru i na druhou část tohoto poslaneckého mandátu. V Evropském parlamentu (EP) se totiž v polovině pětiletého volebního období všechny funkce volí znovu - jako i vedení EP, které proběhlo minulý týden. Navíc je to vůbec poprvé v historii členství České republiky v EU, kdy český europoslanec v EP obhájil tak významnou pozici po celé volební období – tedy dvakrát za sebou. „Samozřejmě, že si této volby velmi vážím a děkuji Evropské lidové straně a zejména kolegům z České národní delegace za nominaci a za důvěru," říká Pavel Svoboda. "I nadále budu hájit české zájmy v Bruselu, tak jak jsem doposud činil, a snažit se být přínosem pro Českou republiku a její občany." V květnu 2016 Pavla Svobodu – jako jediného z českých europoslanců – zařadil prestižní evropský magazín Politico mezi 40 nejvlivnějších poslanců v Evropském parlamentu, a to na 21. místo (zde).   „Ve výboru nás nyní čeká ostře sledovaná komplexní reforma autorského práva a práv duševního vlastnictví v EU. V našem výboru jednáme o právní úpravě sporů s přeshraničním prvkem, od odpovědnosti za škodu řidiče až po ochranu dětí a jejich práv. Dohlížíme také nad ostatními výbory a řešíme kompetenční spory v parlamentu, ale rozhodujeme i o imunitách jednotlivých poslanců, pokud jsou v konfliktu se zákonem,“ říká Pavel Svoboda, který evropské právo vyučuje na pražské právnické fakultě. Funkce předsedy výboru umožňuje mít nejen přímý vliv na to, co a kdy se bude projednávat ve výboru, ale také přináší možnost prosazovat české zájmy na nejvyšších úrovních Evropského parlamentu a Komise. V řadě témat může být předseda výboru přímo u tvorby pozic a mít přístup k informacím tzv. "z první ruky". Pavel Svoboda absolvoval Právnickou fakultu UK. Po studiích pracoval nejprve jako právník Ochranného svazu autorského a poté jako vedoucí autorskoprávního oddělení vydavatelství Supraphon. Od roku 1990 je členem KDU-ČSL a v letech 2009–2013 byl jejím místopředsedou. V roce 1993 byl přijat jako odborný asistent na katedru evropského práva PF UK, od roku 2001 je zde docentem. V letech 1996–1999 byl členem komise Ministerstva ČR pro rekodifikaci autorského práva. V období let 2004–2006 byl náměstkem ministra zahraničí. Od roku 2007 zastával dva roky post stálého představitele ČR u Rady Evropy. V roce 2009 byl ministrem bez portfeje a předsedou legislativní rady vlády Mirka Topolánka. V roce 2014 se stal lídrem kandidátky KDU-ČSL pro volby do Evropského parlamentu, byl zvolen poslancem a zastává funkci předsedy právního výboru.
Pavel Svoboda: Jsem rád, že můžeme Mariupolu pomoci
V rezidenci primátorky hlavního města Prahy byla dnes (24. října 2016) podepsána  darovací smlouva týkající se dvou tramvají typu T3SU, které poputují jako pomoc do válkou poničeného ukrajinského přístavu Mariupol.   Na počátku celého projektu byla mise několika členů Evropského parlamentu, kteří v květnu loňského roku v rámci skupiny Přátel evropské Ukrajiny navštívili na pozvání ukrajinských poslanců Mariupol a bitevní linii u Širokyna. Mezi těmito europoslanci byl i Pavel Svoboda (ELS/KDU-ČSL). „Bylo zřejmé, že město bylo značně poničené ostřelováním ruských separatistů. Při prohlídce výsledků proruských sil na civilní cíle v Mariupolu jsme se ptali, jak můžeme pomoci," vysvětluje europoslanec a dodává, že odpovědí z ukrajinské strany byla prosba, zda by se nepodařilo sehnat nějaké vyřazené tramvaje.   Europoslanec Pavel Svoboda se tak hned po návratu z Ukrajiny rozhodl jednat a oslovil paní primátorku Krnáčovou a vedení Dopravního podniku hlavního města Prahy, zda by z jejich strany taková pomoc nebyla možná. Reakce byla pozitivní a společnost se koncem minulého roku rozhodla, že daruje Mariupolu dvě z vyřazených tramvají typu T3SU. Dar pak schválili i pražští radní (Praha je stoprocentním vlastníkem Dopravního podniku hl. města Prahy). „Jsem moc rád, že tramvaje na Ukrajinu poputují, a že se tento projekt podařilo, díky přístupu pražského dopravního podniku a magistrátu, rychle zrealizovat. Obyvatelům Mariupolu tak nejen pomůžeme, ale i tímto skutkem dokážeme naše přátelství," dodává Pavel Svoboda.   Slavnostního aktu podpisu darovací smlouvy se mimo europoslance Pavla Svobody zúčastnili i primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, primátor ukrajinského Mariupolu Vadym Boichenko, ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy Martin Gillar a další.  
Modernizace železniční trati zlepší konkurenceschopnost žel. dopravy
Tento týden se v České republice koná výjezdní zasedání delegace dopravního výboru Evropského parlamentu, jehož členem je i europoslanec Pavel Svoboda.  Jedním z hlavních témat tohoto setkání byla mimo jiné i modernizace železničního koridoru - spojení Praha-Mnichov. Financování této trati by mělo být realizováno z evropského programu CEF, který je určen na podporu investic do nové dopravní infrastruktury nebo její modernizaci. Železniční trať mezi Prahou a Mnichovem, pro nákladní i pro osobní dopravu, patří do Transevropské dopravní sítě,  je však zapotřebí ji  modernizovat, resp. elektrifikovat. "Cílem modernizace tohoto úseku by mělo být posílení konkurenceschopnosti železniční dopravy, která by tak na této trase mohla být využívána na místo nebo alespoň souběžně se silniční dopravou," říká Pavel Svoboda "Chceme dodržovat politiku tzv. bílé knihy spočívající v přechodu ze silniční na železniční dopravu. Podpora efektivnějších a udržitelnějších způsobů dopravy a zejména železniční nákladní dopravy je klíčovou součástí politiky EU posledních 25 let," dodává europoslanec. Na české straně v současné době probíhá modernizace úseku Praha-Plzeň a byla schválena studie proveditelnosti úseku Plzeň – Domažlice – státní hranice ČR/SRN a počítá s modernizací včetně elektrizace současné jednokolejné trati s částečným zdvojkolejněním a se zvýšením traťové rychlosti na 90 – 200 km/h. Předpokládaná realizace by se měla konat v letech 2019-2024. Efektivní provozní koncept je však podmíněn elektrizací také na německé straně (Schwandorf – Furth im Wald – státní hranice SRN/ČR). Bez tohoto kroku by bylo obtížné realizovat zejména elektrizaci českého úseku. V rámci spolupráce bavorského a českého ministerstva dopravy již bylo dohodnuto zpracování studie potřebných úprav infrastruktury na německém území (od státní hranice do německého vnitrozemí). Studie by měla být dokončena již v průběhu příštího roku. Europoslanci z dopravního výboru v rámci svého výjezdu v ČR navštívili také již  probíhající výstavbu železničního tunelu v Ejpovicích a modernizované nádraží v Plzni, které byly z velké většiny financovány právě z prostředků Evropské unie.
Sociální dumping může být pro české dopravce likvidační
Evropský parlament schválil 14. září 2016 právně nezávazné usnesení – koncept sociálního dumpingu v EU, které se řídí zásadou "stejná mzda za stejnou práci na stejném místě". Tento přístup má být aplikován i na řidiče transitní dopravy, kteří jiným státem EU nejen projíždějí, ale i provozují kabotáž.   "Tento koncept má potenciál narušit vnitřní trh EU. Proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu," říká europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL/EPP) a předseda právního výboru Evropského parlamentu. "K nesouhlasnému hlasování mě vedly tři důvody: zaprvé, pojem „sociální dumping v EU“ považuji za pojmový nesmysl. Zadruhé, tento koncept je pro fungování společného trhu EU toxický a zatřetí jde o pokrytecký koncept ze strany některých členských států," dodává Pavel Svoboda. Jedenáct členských států (včetně Česka) již dříve vydalo návrhu na úpravu směrnice o vysílaných pracovnících žlutou kartu. Namítaly, že návrh odporuje tzv. principu subsidiarity, tedy že by danou věc bylo efektivnější regulovat na úrovni členských států a ne na úrovni Unie. Tento přístup však ponechává problém v rukou jednotlivých států, zatímco je potřeba zajistit celoevropsky, aby konkurenční výhoda nižších mezd nebyla našim podnikům odňata.  Také není možné, aby se stejná mzda aplikovala na řidiče TIR, kteří jen územím jiného členského státu projíždějí. Nejde jen o ztrátu konkurenceschopnosti, ale i o likvidaci samotných dopravních podniků. Navíc by mohlo docházet k obcházení formou různých švarcsystémů. Koncept sociálního dumpingu jde tedy směrem k nesolidaritě a rozvolnění vnitřního trhu EU.